Plemena
Sem dám nejoblibenější plemena
tolik jarní letní a podzimní práce.
Lipický kůň
Ačkoli je bílý lipický kůň nerozlučně spojen se slavnou španělskou vysokou školou ve Vídni, cová se po celém území někdejší Rakousko-uherské říše. Koně pro školu se vychovávají v rakouském hřebčíně Piber a Štýrského Hradce, ale státní hřebčíny v Maďarsku, Rumunsku a v České republice se také specializují na chov lipicána. Přirozeně, že jde o odlišbé typy a malí piberští lipicáni rozhodně nejsou v převaze. V Maďarsku se například chová větší, pohyblivý kůň jako skvělý kočárový. U nás slouží tento kůň jako jezdecký, kočárový i pracovní. Lipicán, zejména piberský typ, připomíná spíše všestranně užitečného malého koně, koba. Živost a zdatnost lipicána s jeho klidnou povahou ho předurčuje pro vysokou školu. Španělská škola a piberské stádo vděčí za přežití americkým jednotkám, které je na konci druhé světové války zachránily před postupující ruskou armádou. Za války byli tito koně v Hostouni. Z barev je povolena pouze bílá, hříbata se rodí černá nebo hnědá. Občas se vyskytnou hnědáci, o nichž se tvrdí, že byli dříve také užíváni ve španělské škole. Výška lipicána se pohybuje mezi 15,1 a 16,2 pěstmi (153,4 až 164,5 cm)
Anglický plnokrevník
Anglický plnokrevník je nejrychlejší a nejcennější ze všech plemen světa. Vzniklo kolem něj celé dostihové a chovatelské odvětví. On sám je výsledkem křížení dovezených arabských hřebců s domácími "závodními" koňmi, které probíhalo v sedmnáctém a osmnáctém století v Anglii. Moderní plnokrevník dospívá velmi brzy a dvouletí koně již startují na dostizích. Tato praxe je zhoubná a mnoho mladých koní nevydrží napětí, jemuž jsou vystaveni. Ovšem ekonomické zřetele jsou v tomto případě hlavní. Tento kůň je fyzicky i psychicky velmi odolný a neobyčejně odvážný, bojovnější než jiní koně. Není divu, že je velmi napjatý, nervózní a senzitivní, a tedy náročný na zacházení. Chod má dlouhý, nízký a úsporný. Zadní noha je od kyčle po skočný kloub dosti dlouhá, aby při trysku mohl kůň vyvinout co největší odrazovou sílu. Plnokrevníci jsou většinou hnědáci, tmaví hnědáci, ryzáci, vraníci i bělouši (tuto barvu vnesl do chovu v sedmnáctém století Alcock Arabian). Průměrná výška koní tohoto plemene se pohybuje kolem 16 až 16,2 pěsti (162,5 až 164,5 cm), ale často jsou koně vyšší i nižší.
Angloarab
Angloarab pochází z Británie, ale chová se na mnoha dalších místech, zejména ve Francii, kde se už 150 let věnuje velká pozornost chovu všestranných koní. Pro zapsání do plemenné knihy musí mít kůň nejméně 25% arabské krve a mezi jeho předky smí být pouze arabové, plnokrevníci nebo angloarabové. V jižní Francii se stal přímo "národním koněm" a uplatňuje se i v našich chovech. Původně se choval v Hostouni na Šumavě. V ČR byl obvyklý hlavně kmen Star of Hannover německého původu. V Británii je obvyklé nakrývat plnokrevné klisny arabskými hřebci, protože potomci pak převyšují rozměry své rodiče. Křížení plnokrevného hřebce s arabskou klisnou dává odchovy menší, méně žádané. Angloarabský kůň není tak rychlý jako plnokrevník, ale je velmi živý a výkonný a vyniká korektností chodů. Tento vynikající jezdecký kůň může mít libovolnou barvu. Nejčastěji je to ryzák nebo hnědák různých odstínů. Výška Angloaraba bývá mezi 16 a 16,3 pěsti (162,5 - 165,6 cm).
Frís
Chladnokrevný fríský kůň (moderní frís se již zařazuje k plemenům teplokrevným), potomek primitivních lesních koní západní Evropy, byl chován na fríském pobřeží severního Holandska. Ve své vlasti se dříve i dnes těší vroucímu obdivu. Ovšem, zaujímá významné místo jak v lidské historii, tak mezi plemeny koní. Tento kůň je velmi přátelský a přítulný, je také velmi citlivý a proto je určený jen jezdcům, kteří se dokáží do koně vcítit. Díky své živosti a temperamentu je tento kůň použitelný i jako jezdecký, obzvláště pro drezúru, za což vděčí mimojiné vysokou akcí v klusu. Vyniká však jako tažný kůň, protože je skvěle vyvážený a v postroji se pohybuje energickým, velmi působivým krokem. Ve své vlasti tahá proslulé tradiční závodní dvojkolky, fríské gigy. Záď fríského koně je skloněná a někdy poněkud nízká, asi jako u daleského poníka, čímž se u něj projevuje vliv fríských předků. Frísani jsou silní, ale ne tak masivní jako těžká tažná plemena. Poznáte je podle bujné zkadeřené hřívy a ocasu, klenutého a hrdě neseného krku, bujných rousů Fríský kůň je vždy vraník bez bílých odznaků, povolena je jen malá hvězda. Tito koně měří 15 pěstí (152,5 cm) a více.
Arab
Arabský kůň je považován za nejkrásnějšího ze všech, vyniká povahou i vzhledem. Je to také nejstarší a nejčistší plemeno, pečlivě šlechtěné po tisíciletí. Většina ušlechtilých koní na světě je zřejmě ovlivněna arabem. Je praotcem anglického plnokrevníka, který nad svým předkem vyniká velikostí a rychlostí, ale nemůže se mu rovnat odolností a životností. Moderní arab vyniká vytrvalostí, ačkoli je vynikající i v jiných soutěžních disciplínách. Chová se po celém světě ve velkém počtu s vzácným zaujetím a dodnes má příznivý vliv na další plemena. Životnost araba je legendární a četné rekordy tohoto plemene ukazují pozoruhodnou vytrvalost. V devatenáctém století se často pořádaly závody na velkou vzdálenost v poušti, které trvaly až tři dny. Pohyb araba se popisuje jako "plavání", kůň se pohybuje jako ve skoku. Arab je ohnivý a odvážný, ale má neobyčejně dobrou povahu. Převládající barvy arabů jsou ryzáci, bělouši, hnědáci a vzácnější jsou vraníci. Obrysová linie araba je dána výjimečným utvářením jeho kostry. Má 16 párů žeber, 5 bederních a 16 ocasních obratlů, na rozdíl od jiných plemen, která mají uspořádání 18 - 6 - 18. Tento rozdíl podmiňuje i vysoké nesení ocasu. Ideální výška araba je mezi 14,2 a 15 pěstmi (144,2 až 152,5 cm).